MAP

Media archive presents

kurátorský výběr

František Pavúček: Slza vítězů

Kurátorský výběr František Pavúček: Slza vítězů představuje sérii minimalistických auto-portrétních videí, které bychom mohli považovat za velmi intenzivní performance pro kameru. Tyto psychologizující studie gest začal autor zpracovávat již v době svých studií v Ateliéru performance na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (2009 - 2013). Jedná se o stále se rozrůstající doposud neuzavřený cyklus, doplněný o autorovu básnickou tvorbu.

Ve svých životech často věříme, že jsme to my, kdo dáváme svému směřování, myšlenkám a činům řád a uspokojivý smysl. Okolní svět se jeví jako pomyslná rovnice o více neznámých, a pokud uplatníme správná témata, čísla či postupy, dosáhneme jistého výsledku. O to víc jsou překvapivé okolnosti, ve kterých pomyslné jistoty počtářů a stratégů nefungují. Momenty, kdy není nic, co by mohlo být dopředu racionálně a pragmaticky uchopeno. Jakoby vše spočívalo ve vyšší hře, v narychlo načrtnuté dohodě, v pomyslném tanci bez předem dané notace, v permanentním pohybu a proměně. Jsou to okolnosti, ve kterých jakákoliv myšlenka sebe lépe promyšlená selhává a utíká jako „blechy v kožichu“ do svého paradoxu a znejistění.

Napětí, 2013, František Pavúček

Videa Františka Pavúčka poukazují na nesmyslnost účelového kalkulu, na nemožnost racionálně obsáhnout složitost okamžiku, jsou hermeticky ponořená do intenzivní koncentrace, unikají moci jednoznačného výkladu. V pracích Black screen 01 (2013), Black screen 02 (2013) a Napětí (2013) se zabýval gestikulací, nikoliv jako nástrojem non-verbální komunikace, ale jako specifickým cvičením, magií gesta. Tyto psychologizující portréty fungují jako auto-referenční znak, neodkazují k ničemu mimo sebe. Není to ovšem autorova sebestřednost usilující o totalizaci prostoru prostřednictvím vlastního ega, jako spíše pokus o to, stát se živým symbolem, ztělesňovat na krátký moment univerzum. Tím se lidské tělo jakoby abstrahovalo a samo o sobě stávalo znakem.

František Pavúček s oblibou pracuje v cyklech, přičemž jednotlivá díla z cyklu se často vyznačují svou vzájemnou protikladností a dualitou (Breath menBlind men, 2010), přítomná je také vysoká míra estetizace obrazu inspirovaná barevnou atmosférou renesančních maleb a autorovým zájmem o médium fotografie. Digitální obraz pojímá jako zdroj světla a světlo pro něj také představuje jeden z důležitých prvků mystiky. 

Black, screen 02, 2013, František Pavúček

Vyzařování digitálního obrazu je vlastní především práci Prach (2010). Video s vířícími mikročásticemi v záplavě světla obsahuje zvláštní paradox plnosti a naprosté vyprázdněnosti zároveň. Dokonalostí obrazu jsou Pavúčkovy videa blízké Billu Violovi, a svou existenciální polohou evokují práce Bas Jan Adera. Jejich nejsilnější stránkou je ovšem nevysvětlitelnost, slovy autora: Je hloupé čekat, že budou mít nějaký smysl, prostě jsou, jako stromy v lese, vlny na hladině, kouř, nebo cokoli čemu vlastně nerozumím, ale fascinuje mě to. 

Text: Jana Písaříková

 

Ve fyzickém prostoru, byla výstava Slza vítězů prvně realizována
v galerii G99, Dům mění města Brna
kurátor: Jana Písaříková
architekt výstavy: Jan Kratochvíla
7. 10. - 8. 11. 2015 
http://www.dum-umeni.cz/cz/clanek/frantisek_pavucek_slza_vitezu

Prach, 2010, František Pavúček
Projekt se uskutečňuje za finanční podpory statutárního města Brna.